Blu-ray.CZ

Víc než půl desetiletí po 11.září 2001 je pok­oušení se o komerční film o tom­to dni stále ještě morál­ním minovým polem. Jak zobraz­it a ana­ly­zo­vat násled­ky bez využívání emocí diváků nebo manip­ulování s nimi? A je vůbec možné se citlivě zaměřit na takovou stále ještě otevře­nou ránu v našem kolek­tivním vědomí, aniž bychom sklou­zli k melo­dra­matu, přes­ládlé sen­ti­men­tal­itě nebo přílišné vážnosti?

Volání o pomoc se obdi­vuhod­ně pok­ouší právě toto provést. Ale mís­to toho, aby film násle­doval tak­tiku použi­tou ve World Trade Cen­ter a Let čís­lo 93, dvou vel­mi dobrých filmech o 11.záři zaměřených téměř výhrad­ně na události toho dne, Volání o pomoc má koře­ny v součas­nos­ti — dlouho poté, kdy je 11.září už nepocho­pitel­né. Film používá ohraný žánr snímků o kamarádech a spo­ju­je jej s komediál­ní fan­ta­sy. Výsled­kem je půso­bivá ale­gorie, která má sice vady, je však srdečná a citlivá. Pokračo­vat »

Při pohle­du zpět zjistíme, že varovné signá­ly se objevily už hod­ně brzy. Sot­va na začátku toho­to roku vtrhly do kin první upoutávky na film, začal režisér Sam Rai­mi posky­to­vat až přek­va­pivě upřím­né rozhovory. Spíše než pro­fes­ní lásku pro pravého záporá­ka snímku Ven­o­ma, který se stal hlavním lákadlem pro diváky — černé a hloupé stvoření z komik­su, jež odhalu­je tem­nou stránku Petera Park­era — Rai­mi pro­je­vu­je zájem o Sand­mana (muž tvořený pískem), postavu, kter­ou touži­la na obra­zovce vidět jen hrst­ka oprav­du skalních fanoušků Spidermana.

Pokračo­vat »

V roce 1999 se pověst­ní fil­maři Joel Sil­ver, Robert Zemeck­is a Gilbert Adler spo­jili, aby vytvořili společnost naz­vanou Dark Cas­tle Enter­tain­ment. Dohro­mady je sved­la lás­ka k tomu typu rozměl­něných, přesto dobře zpra­co­v­aných trháků, který­mi William Cas­tle a Ham­mer Stu­dios zaplav­ili kina v padesátých a šedesátých letech; jejich cílem se sta­lo uvést nový snímek do kin kaž­doročně na Hal­loween, a mísí tak vlast­ní nos­tal­gii s mod­erní, komerční vnímavostí.

Ačkoli v kinech býva­jí výdělky stu­dia Dark Cas­tle poměrně vysoké, jsou jejich snímky co do kval­i­ty při nej­menším nevy­rov­nané. Remaky jako Dům hrůzy, 13 duchů nebo Dům voskových fig­urín přináše­jí jen málo z toho, díky čemuž byly původ­ní snímky tak okou­zlu­jící; a nové příběhy jako Loď duchů či Krvavá skl­izeň se liší pouze mírou podřad­nos­ti. Je ironií, že i přes všech­nu kri­tiku a neúspěš­nou komerční prá­ci, jež byla na snímek vynalože­na, se tím nejlepším z řady tit­ulů stu­dia Dark Cas­tle stal nedokon­alý, přesto pří­jem­ný malý thriller Gothika.

Pokračo­vat »

Zdá se, že se Hol­ly­wood v těch­to dnech nemůže nabažit tučňáků. V min­ulých letech jsme mohli vidět oceněný doku­ment Putování tučňáků, který překon­al všech­ny reko­rdy návštěvnos­ti kin, nebo ani­movaný hit Hap­py Feet, jenž napros­to okou­zlil všech­ny diváky svou armá­dou tančících a zpí­va­jících opeřenců. Teď tu máme Divoké vlny, nejnovější tučňáčí snímek, který dorazil na plát­na kin; toto ani­mované dobro­družství plné sur­fů a ploutví nijak nešetří na roz­tomilých zvířátkách ani dlouhých hudeb­ních výstupech.

Pokračo­vat »

Plakát k fil­mu prozradí vše:
Deset lidí bude bojovat.
Devět z nich zemře.
To musíte vidět.

Je obtížné vážně zhod­notit snímek Zabij, nebo budeš zabit, když má tak nízké cíle. Jelikož se ten­to posled­ní z dlouhé řady akčních snímků chlubí nepřetržitým pří­sunem neu­věřitel­ných kousků přetéka­jících násilím, může se zdát imunním vůči krit­ice. Ale skutečně si mys­líte, že mě to zastaví?

Pokračo­vat »

Kaž­dou chvíli se stane, že se na plát­nech kin ve ste­j­nou dobu sej­dou dva snímky s tak podob­ným námětem, že si člověk nemůže pomo­ci, aby je nes­rovná­val; divá­ci i krit­i­ci se poté vel­mi čas­to rozdělí na dva pro­tik­lad­né tábo­ry. V devadesátých letech jsme zaz­na­me­nali sváry něko­li­ka vysoko­pro­filových kousků, jako napřík­lad Armaged­don opro­ti Drtivé­mu dopadu, Sop­ka ver­sus Rozpoutané peklo a nakonec Tomb­stone a Wyatt Earp. V každém pří­padě si stu­dia i fil­maři byli plně vědo­mi jejich soupeření a udělali všech­no možné pro­to, aby na trhu snímky vzá­jem­ně odlišili.

Pokračo­vat »

Autor a režisér Paul Ver­ho­even svý­mi filmy posou­vá hran­ice, ať už for­mou ultra násil­nické před­sta­vivosti (Robo­Cop), grafick­ým sex­uál­ním obsa­hem (Zák­lad­ní instinkt) nebo čistým a nefalšo­vaným brakem (Show­girls). Takže když veš­lo ve zná­most, že Dán­ský rodák se stáh­nul z Hol­ly­woodu a vrátil se do Nizozemí a chys­tá se točit osob­ní charak­terovou studii z druhé svě­tové války s názvem Černá kni­ha, krit­i­ci a divá­ci se hned ptali, zda ten­to režisér bude schopen vyvážit svou zálibu v extrém­ním chování s his­torick­ou vážnos­tí naci­stické genocidy.

Pokračo­vat »

Gejša vychází z uzná­vaného best­selleru Arthu­ra Gold­e­na z roku 1997 a vypráví rozsáh­lý příběh japon­ské dívky jménem Čijo.

Ovdovělý otec pro­dal Čijo (Ziyi Zhang­ová) do pod­danství a ona se po řadě náhod a okol­nos­tí dostane do učed­nictví k nejúspěšnější gejši v Kjó­tu jménem Mame­ha (Michelle Yeo­hová). Během krátké doby se zdá, že stu­den­t­ka bude schop­ná překonat svou učitelku a Čijo (nyní pře­j­men­ová­na na Sajuri) hrozí sesa­dit Mame­hu z trůnu vlád­noucí gejši. Mez­itím začne konkureční gejša Hat­sumo­mo (Gong Liová) na Sajuri a její blížící se úspěch tak žár­lit, že je ochot­ná udělat coko­liv, aby jí to celé překazi­la. Vstoupí mezi Sajuri a její rozví­je­jící se vztah s pohled­ným Předse­dou (Ken Watan­abe), okou­zlu­jícím obchod­níkem, do kterého je Sajuri zamilo­vaná od dět­ství. Snaží se také překaz­it Sajurin vztah s vojákem zraněným ve druhé svě­tové válce, Nobuem (Koji Yakusho).

Pokračo­vat »