Víc než půl desetiletí po 11.září 2001 je pokoušení se o komerční film o tomto dni stále ještě morálním minovým polem. Jak zobrazit a analyzovat následky bez využívání emocí diváků nebo manipulování s nimi? A je vůbec možné se citlivě zaměřit na takovou stále ještě otevřenou ránu v našem kolektivním vědomí, aniž bychom sklouzli k melodramatu, přesládlé sentimentalitě nebo přílišné vážnosti?
Volání o pomoc se obdivuhodně pokouší právě toto provést. Ale místo toho, aby film následoval taktiku použitou ve World Trade Center a Let číslo 93, dvou velmi dobrých filmech o 11.záři zaměřených téměř výhradně na události toho dne, Volání o pomoc má kořeny v současnosti – dlouho poté, kdy je 11.září už nepochopitelné. Film používá ohraný žánr snímků o kamarádech a spojuje jej s komediální fantasy. Výsledkem je působivá alegorie, která má sice vady, je však srdečná a citlivá. Pokračovat »